Leni

Dnes jsem se rozhodla se vám představit a říct něco málo o sobě a taky o mém neustálém hubnutí a taky o tom, jak jsem se dostala až sem. Tak tohle bude můj příběh. O mně a o mně. Nic jiného nečekejte. :-) Pokud máte zájem, čtěte dál...

Jmenuju se Lenka, je mi 24 (pro mě docela hrozný číslo! :D) a studuju a pracuju v Praze, na víkendy jezdívám domů do Královéhradeckého kraje. Miluju fitness, běh, hudbu, fotografování, čtení, angličtinu a svoji rodinu a přítele.

Už odmalička jsem byla takzvaně "Léňa kulička", prostě sněz, co máš na talíři, a nevytrapuj. Jím prakticky všechno, jediné, co do pusy nevezmu, je polévka kyselo. Tu prostě ne. Ve školce, ve škole, na táborech jsem se vždycky ládovala a všichni mě za to chválili. No, děkuji pěkně.

Vzpomínám na svoje stravovací návyky na základce. Bez snídaně jsem letěla do školy, kde jsem samozřejmě měla hlad a hnedka snědla svačinu. Když byla velká přestávka na jídlo, tak jsem si šla koupit něco do bufetu (koblihu, sýrový rohlík, sušenku apod.). Pak oběd ve školní jídelně, klidně i "na přidanou". Odpoledne jsem dojela domů a hned, jak mamka přijela z práce s taškou čerstvých rohlíků, ve mně 2 zmizely plus většinou nějaký Pribináček, mléčná rýže, přesnídávka, sušenka apod. Večer samozřejmě večeře, ne o moc menší. Pak jsem taky chodila na noční lov. Takovej párek a houska o půlnoci. Mňam.

Nevím, kolik mi tu je, tipuju tak 8 -10 let, jsem vpravo :)

V deváté třídě jsem se docela hodně odhodlala zhubnout. Začla jsem snídat, k svačině jsem jedla jogurty, v jídelně si vybírala lepší variantu obědů a doma se snažila jíst méně a né sladkosti. Docela mě to drželo, jenže pak jsem zase spadla zpět.

Na střední to samé. Bez snídaně, bufet, školní jídelna, doma žranice. Nikdo mi nic neříkal, občas nějaké poznámky od našich, jak pěkně rostu. Asi mi to bylo jedno.

2008

Tady už to bylo fakt tragický, ale prostě mi to bylo nějak jedno. Měla jsem přítele (nyní už expřítele), tomu jsem se líbila, on sportovec, takže sníst mohl, co chtěl, a byl pořád hubenej. A já pořád tloustla. Samý sladkosti, tučný jídla. Jeho mamka pořád vařila něco nezdravýho, pekla buchty, dělala nám zmrzlinové poháry... prostě jsem jen žrala a kynula. Občas jsem si řekla, že bych měla zhubnout a vydrželo mi to chvíli, trochu jsem zhubla, ale pak zase nabrala, co jsem zhubla, a ještě něco navíc. Znáte to - ten JOJO efekt.

Pamatuju si svoji tehdy největší váhu - 75 kilogramů. Bylo to hrozný, na koleji jsem se pořád cpala, ať už brambůrky, Nesquik, sušenky, čokolády... neustále jsem musela mít něco v puse.

A pak se to zlomilo. Nejdříve rozchod s přítelem. Poté, první věc, díky které jsem okamžitě shodila bez námahy prvních 5 kilo, bylo vysazení antikoncepce. Přestala jsem mít chutě, přestala jsem zadržovat vodu a bylo to. Po asi dvou měsících bez prášků jsem začla brát jiné a světě div se - žádné přibírání se nekonalo. To mě poprvé nakoplo. Začla jsem jíst tak nějak pravidelně a né tak tučná jídla. Začalo mě to motivovat, že to jde a že nemusím být celej život špekoun.

Bylo mi fajn a začala jsem hubnout. Dostala jsem se na nějakých 67 kilo pouze úpravou jídelníčku. Stejně jsem se sobě nelíbila, chtěla jsem víc. Viděla jsem, že to jde.

Červenec 2011

Snažila jsem se držet si nějak jídelníček, ale kila dolů nešla. Začala jsem stagnovat, že to prostě víc nepůjde. Našla jsem si nového přítele, který mě celkem držel. Sám cvičil a jedl víceméně zdravě.

Největší a nejjistější zlom nastal v dubnu 2012. Našla jsem magické "30 Day Shred" a řekla si, že to zkusím. Když to fungovalo na ostatní, proč ne na mě? A ano, ono to fungovalo. Začala jsem se tvarovat. Zatímco úpravou jídelníčku jsem sice shodila, ale byla pořád taková "rozteklá", cvičením jsem se začala zpevňovat a tvarovat. Po 30DS přišel na řadu Six week 6-pack. Makala jsem jako blázen a hubla. Nejhorší však pro mě bylo dodržovat zdravý a pravidelný jídelníček. Zaprvé jsem byla ještě neznalá, nevěděla jsem, co smím, co ne. Myslela jsem si, že "tmavé" pečivo je zdravé (že je přibarvované jsem vůbec nevěděla), jedla jsem zapékané müsli v domnění, jak toho pro sebe dělám, jogurty Dobrá máma a podobně. Ale i tak jsem se tvarovala. Sice pomalu, ale šlo to.

30. 5. 2012

O prázdninách (přelom července a srpna) jsme s mým novým přítelem odjeli na měsíc cestovat. Cvičit se nedalo. Po příjezdu jsem zařizovala školu, práci a začala znovu cvičit až v září. A od té doby se snažím cvičit a jíst zdravě. Sbírám zkušenosti, co si vařit, jaké přílohy, jak často jíst a tak dále. A teď mám 63 kilo a fotky před a po jsou úžasné. Do léta chci vymakat bříško. Kdo by nechtěl, že? :-D

Moje aktuální fotka je v pravém sloupci. :)

Přidám ještě pár z roku 2012.

Červenec 2012

Srpen 2012

Říjen 2012

Tak takhle to se mnou bylo. :)

Lenka